Služby Žárové zinkování
Co všechno lze zinkovat?
Vše, co zinkovat jde. Sériové produkty i jednotlivé kusy. Stavební ocelové dílce, polotovary i koncové výrobky, které potřebují trvanlivou a spolehlivou ochranu proti korozi.
Ať už jsou to trakční stožáry či stožáry veřejného osvětlení, těžké profilové konstrukce montovaných hal, stavební plošiny, konstrukce zábradlí a balkónů, přívěsné vozíky, vrata, brány, ploty, rozvodny, lavičky nebo třeba umělecká díla z oceli.
Jak probíhá žárové zinkování
Žárové zinkování – ČSN EN ISO 1461
Je speciální technika pokovování ponorem. Zinek vytváří pevný a nepropustný povlak s dlouhodobou životností, který chrání ocel i elektrochemicky. Na rozdíl od jiných povrchových úprav nevzniká jen povlak zinku na oceli, ale vytváří se intermetalické fáze železa a zinku s vysokou tvrdostí a odolností proti otěru. Tloušťka vytvořené vrstvy se obvykle pohybuje v rozmezí 50–190 mikronů v závislosti na teplotě zinkování, délce ponoru, tloušťce pokovovaného dílu, obsahu křemíku, fosforu a jiných stopových prvků v oceli.
Než se rozhodnete pro zinkování
Chemické složení, povrch, hmotnost, jakost, tloušťka a drsnost základního materiálu ovlivní vzhled, nános a strukturu zinkového povlaku. Nerovnost povrchu, sváry, okuje a hloubková koroze zůstávají po zinkování viditelné a zdůrazněné. Různorodost konstrukce (plech, profilová ocel – různé tloušťky) způsobují při ochlazování různý vzhled povrchu, eventuelně tepelné deformace. Z těchto důvodů je vhodné zinkovat plechové součásti zvlášť. Zinkovna neodpovídá za tvarové změny nebo poškození dílů způsobené uvolněním vnitřního pnutí. Konstrukce se zinkuje oboustranně při teplotě 450 °C. Je nezbytně nutné, aby duté prostory měly dostatečně velký nátokový a odvzdušňovací otvor. U nesprávně konstruovaných dílů se mohou usazovat zbytky tavidla a zinkový popel. Dále je třeba se vyvarovat mezer, pórů a zápalů ve svárech. Rovněž tak je třeba při svařování používat prostředky k čištění svařovacích hubic a zamezení tvorby rozstřiku, které zinkovna odsouhlasí. Z takových dutin mohou po zinkování odtékat zbytky tavidla, mořidla a poškodit tak pozinkovaný povrch. Laserem pálené výrobky musí být odhraněné hrany a obroušené pálené plochy. Toto je důležité pro lepší přilnavost zinku právě na hranách výrobků. Jednotlivé díly musí mít otvory pro zavěšení. Tyčový materiál do délky 2,0 m musí mít jeden otvor na konci, delší díly alespoň dva otvory na obou koncích. Montážní otvory pod 8 mm budou po zinkování zalité. U větších otvorů je nutný přídavek s ohledem na tloušťku materiálu. Závity je nutné pročistit nebo je před zinkem ochránit.
Doporučení pro výběr vhodné oceli určené k žárovému pozinkování
Žárové zinkování ponorem je metalurgický proces, při kterém vzájemnou reakcí oceli se zinkovou taveninou o teplotě kolem 450 °C vzniká na ocelovém dílci slitinový povlak. Při ponoření dílce do zinkové taveniny se vytváří intermetalické fáze železa a zinku, které jsou hlavní složkou výsledného povlaku. Svrchní fáze slitinového povlaku je často pokryta čistým zinkem. V takovém případě je povrch světle šedý a kovově lesklý. Na křemíkem uklidněných ocelích mohou vznikat povlaky, které jsou tvořeny pouze slitinovými fázemi. Tyto povlaky mají zpravidla větší tloušťku, než která by odpovídala dle normy, jsou hrubší a tmavě šedé. Někdy se lesklé a matné plochy mohou na povrchu střídat a tvořit obrazce ve tvaru buněk. Rozdíly mezi lesklým, světlým a tmavě šedým povlakem jsou pouze vzhledové. Antikorozní ochrana, jakožto základní účel žárového zinkování, není v těchto případech ovlivněna. Doba antikorozní ochrany u tmavě šedých povlaků může být vzhledem k větší tloušťce povlaku delší. Ovšem nadměrná tloušťka povlaku je spojena s vyšší spotřebou zinku a vede k růstu nákladů. Také existují určité důkazy, že povlaky s nadměrnou tloušťkou vzniklé zrychlenou metalurgickou reakcí jsou křehčí a méně přilnavé.
Pokud chcete dosáhnout optimálního vzhledu zinkového povlaku, doporučujeme vybírat oceli s definovaným obsahem křemíku (Si), fosforu (P), uhlíku (C), manganu (Mn) a hliníku (Al).
Nedoporučujeme zinkovat oceli s obsahem křemíku v rozmezí 0,03 – 0,12 hm% (hrozí zde tzv. Sandelinův efekt) a oceli s obsahem křemíku nad 0,22 hm% (vysokokřemíkové oceli). Na těchto ocelích vznikají tmavě šedé, nerovnoměrné povlaky s nadměrnou tloušťkou.
V případech, kdy je vzhled povlaku velmi důležitým faktorem, doporučujeme použít oceli s obsahem křemíku, fosforu, manganu, uhlíku a hliníku v následujícím složení.
Platí pro nízkokřemíkové oceli:
Za studena válcovaná ocel: Si<0,03 hm% a Si + 2,5xP<0,04 hm%.
Za tepla válcovaná ocel: Si<0,03 hm% a Si + 2,5xP<0,09 hm%.
U obou typů zpracování:
Al<0,03 hm%.
Mn<1,2 hm%. C<0,24 hm%.
Nevýhodou těchto ocelí je v některých případech obtížné dosáhnutí požadovaných tlouštěk dle ČSN EN ISO 1461.
Pokud je zákazníkem nekompromisně vyžadováno dodržení tlouštěk povlaků dle ČSN EN ISO 1461, popřípadě i tlouštěk vyšších, je doporučováno následující chemické složení ocelí:
Platí pro křemíkem uklidněné oceli:
Si v rozmezí 0,15 až 0,20 hm% a zároveň P<0,035hm%.
Al<0,03 hm%.
Mn<1,2 hm%.
C<0,24 hm%.
Bílá rez, skladování a transport
V průběhu několika týdnů vzniká na povrchu zinku ochranná vrstva zásaditého uhličitanu zinečnatého. Vytvoření této vrstvy je závislé na množství CO2 ve vzduchu. Jeho nedostatek, taktéž voda na povrchu pozinkovaných částí zabraňuje vzniku ochranné vrstvy. V takovém případě se na povrchu tvoří bílá rez. Vývoj bílé rzi je závislý na vlhkosti prostředí a ročním období. Bílá rez opticky poškozuje obraz zinkování, ale stříbrný povlak a lesk čerstvě pozinkovaného materiálu vyzraje a během několika týdnů přejde do matné šedé barvy. To je důsledek reakce mezi zinkem a vzduchem. Vznik bílé rzi neovlivní kvalitu žárového zinkování a není důvodem reklamace. Abychom částečně předešli vzniku bílé rzi, je nutné se správně rozhodnout, jak skladovat a transportovat pozinkované části.